Reklama
 
Blog | Václav Miko

Komparace nacistů s komunisty je snadná i komplikovaná

Záleží nejen na dané optice a úhlu pohledu, ale také na znalostech historického vývoje, to zejména, abychom „správně“ vyhodnotili rozdíl mezi nacisty a komunisty.  Předně musíme mnohé historické souvislosti důkladně sečíst, analyzovat a  snad i objektivně vyhodnotit – zda je to vůbec možné. Tím se samozřejmě nevylučuje, že se odborná klasifikace některým expertům nevydařila. Přesto však stále mezi lidmi panuje na nacisty a komunisty velmi diferencovaným názor. Není pochyb, že se tematicky jedná o rozmanitý okruh, který je napadnutelný z každé strany, neboť ho lze pojímat multilaterálně.

Obecně je odpor vůči nacismu téměř automatický, protože si v této souvislosti každý vybaví rozpoutání druhé světové války, mimo jiné. Komunisté ovšem nikterak nezaostávali, přesto se u mladé generace dnes příliš o jejich zvěrstvech neví. Zatímco Adolf Hitler vyústil svou nenávist vybudováním vyhlazovacích táborů, tak Josif Vissarionovič Stalin svým systémem a mocí, kterou soustředil do rukou komunistické strany, zavedl nejen ve své zemi totální hrůzovládu. Nemluvě o záměrném uvržení do hladomoru, kterému na počátku třicátých let minulého století v jihozápadním Rusku padlo za oběť téměř 7 miliónů etnických Ukrajinců. Ono totiž nejen nacistům byli masové vraždy či deportace blízké.

Vyslovíme-li dnes jakoukoliv spojitost s koncentračními či vyhlazovacími tábory nacistů, je každému jasné jaká pachuť se dostaví. Ovšem povědomí o ruských gulazích a likvidování vlastního lidu je zejména u mladší generace doslova na bídné úrovni. To vypovídá o tom, že osvěta o historii nacismu nad tou komunistickou mnohonásobně převažuje. Přitom se v Rusku jednalo o systém koncentračních a nápravně-pracovních táborů. Odhady historiků uvádějí celkový počet vězňů Gulagu na 15-18 milionů, z nichž nejméně 1,5 milionu pobyt v táborech nepřežilo.

Reklama

Příznivci komunismu poukazují dnes i na to, že za období  Stalinovy vlády se téměř vykořenil analfabetismus a výrazně zlepšilo zdravotnictví. Stoupenci ovlivněného národního socialismu tiše tasí své kordy odrážející lesk příkladného ekonomického a technického rozvoje. Na jednu či druhou ideologii se však i přes každou kladnou vlastnost řítí ohromná masa hrůzných, především nelidských intencí. Nápor negací na obě strany je převeliký a nelze ho nikdy tak vyvážit.

V temnu však občas zablesklo na obou stranách malinké světlo. Měli mezi sebou i spoustu odpůrců a aktivních kverulantů, kteří tomu zhoubnému systému záměrně škodili. Například John Rabe, který byl členem NSDAP a pracoval pro společnost Siemens se mimo jiné v čínském Nankingu v období druhé světové války proslavil tím, že jako šéf bezpečnostní zóny ukryl před masakrem japonské armády, která byla ve spojení s nacisty na 200 000 čínských obyvatel. I věhlasný Oskar Schindler byl členem NSDAP a zachránil téměř 1200 Židů před jistou smrtí v koncentračních táborech. A takových příkladu se nalezne mnoho, ovšem za předpokladu, že se oprostíme od zavedené paušalizace.

Mezi komunisty byla také celá řada slušných lidí, nemají však tak výrazně kontrastné příklady jako samotní nacisté. Zevšeobecňování  je totiž počin pevně zavedené společenské dekadence a hlavně snadnou alternativou stávajícího myšlenkového proudu.

Chceme-li více pochopit rozdíl mezi černými a rudými ďábly musíme se z toho překypujícího množství hrůzostrašných příkladů hlouběji ponořit do těch pozitivních. Nikoliv do jejich systémů, ale lidí samotných, protože oni sami tvoří již ve svém zrodu element všeho, co ve společnosti vznikne.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama